Romana s Adélkou

Náš příběh vypráví o holčičce, která se dostala do nemocnice s banalitou a vzniklo z toho dlouhodobé léčení.

Narodila se nám dcera Adélka, byli jsme s manželem velmi šťastní, doma už jsme měli dva syny, kterým bylo devět a jedenáct let. Kluci se těšili, že ji budou učit samé lotroviny. První dva měsíce byly krásné. Poté jsme se ale dostali do nemocnice s tím, že trošku chraptěla. Po vyšetření nám oznámili, že má Adélka hemangiom v krku, což je cévní sraženina. Proběhla operace, při které ale došlo ke komplikacím a k poškození jícnu. Z toho důvodu byla udělána tracheostomie do krku. Od té doby se léčila s jícnem, který se neustále stahoval a Adélka nemohla jíst. Každý měsíc tedy nastávaly dilatace neboli rozšíření jícnu. Když jí bylo jedenáct měsíců, byla znovu dělána dilatace. Při té však došlo opět k protržení jícnu a vlivem následných událostí upadla do septického šoku a došlo k otravě celého těla.

Oznámili mi, že nemá šanci na přežití. Druhý den mi Adélku letecky transportovali do Motola na ARO, čekala jsem na zázrak. Bohužel nám v Motole oznámili, že je stav velmi vážný. Nemohli ji ani operovat, byla oběhově nestabilní, čekalo se, co bude dál. Když Adélka přežívala další dva dny, tak se pan profesor rozhodl ji operovat, ač se nevědělo, jaký bude výsledek. Šance byly nulové. Během operace byl odstraněn celý jícen, který už byl zdrojem infekce. Týden po operaci byla Adélka oběhově stabilní a její stav se začal pomalu zlepšovat. Poté jsme byli s manželem obeznámeni, co bude následovat za náročnou a dlouhodobou léčbu.

Po dvou letech následovala další operace, kde se provedla náhrada jícnu žaludkem. Pak následovalo dalších pět let dilatací. Adélka stále nemohla jíst, byla živena sondou do břicha. Při tom všem musela Adélka absolvovat i poslední rok předškolní výchovy, kam chodila alespoň na pár hodin. Následně nastoupila do soukromé základní školy, kam jsem s ní chodila jako asistentka. Na konci první třídy jsme věděli, že ji čeká další velká reoperace, která bude určovat, co se bude dále dít v jejím životě. Buď se vše podaří, bude moct začít normálně jíst a budou ji odstraněny veškeré hadičky, nebo bude celý život na tekuté stravě. V nemocnici jsme strávily dva měsíce, operace se naštěstí podařila a nastal čas Adélku naučit znovu jíst a polykat. Šlo to velmi pomalu, ale po půl roce už začala jíst kouskovitou stravu. Dále byly postupně odstraněny všechny hadičky - po dlouhých osmi letech. Pak už jenom následovaly občasné kontroly v Motole.

Po této náročné léčbě Adélka dokončila základní školu a následně studovala střední školu se zaměřením na předškolní a mimoškolní pedagogiku. Po střední škole navázala na vysokou školu se zaměřením na speciální pedagogiku, kterou loni úspěšně dokončila. Nyní začala pracovat v centru pro lidi se zrakovým postižením. Tato práce jí naplňuje a je ráda, že může pomáhat lidem s nějakým zdravotním postižením.